Vyzkoušejte lehkost bytí
„Zdá se mi, že paní XY to moc nezvládá, její dítě chodí do školy s dírou na ponožce,“ prohlásila kdysi moje máma a v té větě bylo zkoncentrované přesvědčení, že žena-matka je zodpovědná úplně za všechno. Jak se ale spolehnout na to, že si muž dost často mění prádlo a že děti samostatně vyhodí děravé ponožky? (Ano, napsala jsem vyhodí, ne uloží do košíčku na šití!) Nekonečnou zodpovědnost cítím i ve chvíli, kdy se palec vyklube z ponožky uprostřed vyučování a vystaví mi špatné vysvědčení. Jediný způsob, jak se s tímhle stihomamem vyrovnat, je pochopit, že domácnost obvykle nesdílíte jen se samými nesvéprávnými dětmi!Nezvěte inspekci
V dobách mého dětství se před příchodem návštěvy i vycíděný byt znovu uklízel: „Co když se tu paní sousedka otře o nábytek a zašpiní se?“ zdůvodňovala své konání maminka a já si představovala sousedku, jak hrozivě dlouhým ukazováčkem přejíždí po policích, aby na bříško prstu ulovila stopy prachu. Já si ale do svého domova pouštím výhradně lidi, kteří jsou ochotni nás brát i s roztomilými vadami na kráse, jako jsou kočičí chlupy na pohovce nebo rozšlapané piškoty pod stolem.Najděte si šťastné rituály
Z žehlení prádla se u nás doma vyvinul zvyk, který mě s ním víc než smiřuje: Můj muž se netají tím, že pokud jde o něj, stačilo by kusy rovně pověsit, po usušení vyhladit a složit. Nebrání mi ohánět se horkým železem, ale protože jsem si to sama vymyslela, neslibuje, že mě zastoupí. Usušená hromada v neděli večer nakyne tak, že přes ni nevidím na televizi, ale postupně rostou komíny na piáně, z rozhlasové hry se konečně stává film, a když se hodiny blíží půlnoci, pokaždé řeknu: „Tak už to mám.“ A můj muž na to s úplně novým a nefalšovaným překvapením odvětí: „Nekecej…!“Zpytujte
Pokud máte pocit, že váš respekt k udržování pořádku přesahuje všechny meze, zkuste zjistit, kde má kořeny. Víte, co vlastně ve skutečnosti potřebujete uklidit? Luxováním se sice vybijete, ale problémy s drobky nezmizí.Hlouposti neodkládejte!
Trikem, díky němuž zvítězíte nad molochem domácnosti, jsou drobné úkony, které děláte automaticky a denně: při setkání s oblečením odhozeným mezi koupelnou a obývákem nevyšetřuju viníka, ale sbírám a házím do koše na prádlo. Není to asi příliš výchovné a je otázkou, co se stane, až se ve společné domácnosti sejdou dva lidé, z nichž ani jednomu nepřijde divné, že po čištění zubů zůstaly v umyvadle zbytky pasty. Teď se ale řídím pravidlem: Každou činnost, která nezabere víc než dvě minuty, udělejte hned!Líbil se vám tento článek? Předplaťte si Marianne Bydlení a každý měsíc dostanete 150 stran skvělého čtení. A k tomu dárek!
Další díl
Tisk článku » | Poslat článek »
