Nedivte se, že jsme si s ním okamžitě vyměnili vizitky – mladý, veselý a nadšený člověk, který miluje své řemeslo a je pověstný dotahováním detailů, se může hodit i nám. Co kdybychom někdy při proměnách narazili na historický interiér nebo na potřebu kvalitní kovařiny? Nakonec se ukázalo, že Rudu navštívíme dřív, než jsme mysleli. Pozval nás totiž na svou zahradu. Nejdřív to vypadalo na přátelské grilování, ale ještě než nás provedl po polovině svého království, bylo jasné, že se vrátíme a nafotíme jeho zahradu i pro vás. S razancí sobě vlastní totiž kovář Burda zkrotil vysoký svah, do něhož je zasazený jeho rodný dům, a vybudoval v něm romantickou zahradu, kterou zdobí fortelné stopy kovářského řemesla.
Věci, co mě přežijí
Hned za vstupními vrátky natrefíte na několik polí starého kovaného plotu, který se Ruda chystá restaurovat. Na dvoře domu, který postavil jeho otec, jenž tu dodnes v přízemním bytě bydlí, je totiž kovářská dílna. Ruda má v dílně parádní výheň, spoustu železa a taky několik uměleckých objektů. Kromě práce se totiž věnuje i volné tvorbě a bez rozpaků kombinuje moderní uměleckou kovařinu s litým a foukaným sklem– nejčastěji ve spolupráci s proslulou sklárnou Ajeto. Vzadu za závěsem jsme nakonec objevili další poklad: pár krásných starých židlí a stylových železných kamínek, které někde objevil a nemohl je nechat jen tak bez povšimnutí. Když vidíte, že se jeho zájmy stáčejí ke kvalitnímu designu, který umí rozeznat a cítí jako své poslání vrátit ho znovu do života, máte ze setkání s ním ještě lepší pocit. Víte, že si o estetice věcí nemusíte nic vysvětlovat, protože jste naladěni na stejnou vlnu. Prohlídka dílny by sama vydala na nekonečný seriál plný příběhů – každá kamna byla odsouzená k zapomenutí někde jinde a čekala na Rudu, až je vysvobodí. Podobně jako k vzácným nálezům se Ruda chová i ke své zahradě. „Potřeboval jsem tady postavit kůlnu na dříví, ale řekl jsem si, že nebudu stavět něco provizorního, co bych za čas musel opravovat nebo předělávat. Když už, tak pořádně a navždy, ať to po mně může zdědit i můj syn a jeho syn a ať to pořád slouží,“ popisuje svůj přístup nejen k věcem, ale k celému životu. Snad proto má tak rád svou práci se železem. Co Ruda Burda jednou uková, to vydrží navždy. Podívejte se, jak bytelně působí všechny prvky, kterými osadil svou zahradu. Lavice ze starých masivních fošen, stůl, grilovací ohniště, pergola. Všechno, na co se podíváte, je pevné jako skála. A když už se rozhodne pro zábradlí kolem pěšinky, je nejen pevné, ale taky krásné. Elegantní… „No, to zábradlí sice elegantní je, ale my ho nejčastěji využíváme, když máme k eleganci daleko,“ směje se. Úzká pěšinka v prudkém svahu je pro vrávorající hosty dost nebezpečná, takže první, na koho jsem myslel, byli kamarádi, a teprve pak malé děti,“ přiznává Ruda. To chápu, malý synek totiž evidentně s rovnováhou žádné problémy nemá.
Jak přeprat svah
Zahrada ve svahu může vypadat přehledně, anebo taky ne. „Moje představa o zahradě byla trochu jiná, než byste možná čekali. Chtěl jsem, aby byla praktická, zároveň ale aby měla nějaké tajemství, aby vypadala romanticky, aby plynule přecházela do lesa, který začíná přímo za plotem, a taky abychom já, moje žena i moje děti na každém kroku narazili na něco zajímavého.“ A tak je tu dřevěným korytem prakticky vedený vodovod až k ohništi, takže se nikdo nemusí s vodou nosit do kopce a z kopce. Vedle zeleninového záhonu je pěkně upravený kompost a taky velká vinařská káď, připravená na velkolepé koupele. Jen co ji Ruda dá pořádně do kupy… Cestou přes svah natrefíte na strom, který má u kmene krmítko pro veverku, a kousek níž je pod skálou malé jezírko. To je ovšem jedna z dalších Rudových vychytávek: notorickou mokřinu na tomto místě jednoduše prohloubil, zavedl sem vodu ze studně a do vzniklého jezírka nasadil zlaté rybky. Voda sem přitéká hadicí skrytou ve skále. Ruda sedí s návštěvami na terase a nenápadně zmáčkne vypínač, který má u ruky. Do jezírka začne padat voda, hostům vypadnou skleničky z ruky, a Ruda má radost až do rána…Náš parádní pokoj s nebesy
Terasa, kterou Ruda propojil svůj byt v patře se zahradou, najednou otevřela nové možnosti bydlení. Nejenže tak získali samostatný vchod přímo do obývacího pokoje, ale také si rozšířili domov o další úžasný prostor. „Když je hezký večer, vezmeme si peřiny a jdeme spát sem,“ říká Rudova žena Diana. „Pod širým nebem spíme v létě nejraději, jen malá Karolínka zatím pro jistotu nocuje uvnitř v postýlce. Ale je nám jasné, že jak trošku povyroste, vezme si příklad z brášky a taky bude raději venku než uvnitř.“ Vůbec se Rudově rodině nedivíme. Zahrada s příjemně přírodním charakterem a vzdušné bydlení obohacené o terasu jim dává možnost vychutnávat si maximum z přírody, která je obklopuje, a obohatit život o velkorysou volnost a nadhled.Líbil se vám tento článek? Předplaťte si Marianne Bydlení a každý měsíc dostanete 150 stran skvělého čtení. A k tomu dárek!
Tisk článku » | Poslat článek »
