V rohu společenské místnosti září oranžové křeslo s ocelovou konstrukcí Model 3400, které designérka Nanna Ditzel navrhla pro firmu Fritz Hansen v roce 1956. V místnosti byly ponechány původní police, na kterých stojí soubor váz z litého plastu od Enza Mariho, kresba Míchaná vajíčka od Bartlebyho a v polici je Zrcadlová hlava, jejíž autorkou je Matali Crasset.
Pracovna
Pod proskleným zkoseným stropem vznikla visutá lávka, na které má Emmanuelle své zázemí. Stůl, podlaha i další dřevěné prvky jsou vyrobeny ze světlé břízy. U stolu stojí chromovaná kovová židle z šedesátých let od neznámého autora, pracovní plochu osvětluje skleněná lampa od návrháře Angela Mangiarottiho. V pozadí je o zeď opřená fotografie od Sejly Kameric.
Sedací zákoutí
Intimitu rohové sedačky s červenými polštáři posílilo ‚zastřešení‘ vestavěným mezaninem, jehož podlaha z březového dřeva je členěná do čtvercové struktury. Mezanin přitom nijak neomezuje množství světla, které do prostoru vniká ze střešního okna.
Designérka Matali Crasset už deset let bydlí v Paříži v původní staré továrně přestavěné na byty. Jejími sousedy jsou manželé novinář a antropoložka, kterým s humorem přezdívá Emmanuelovi, protože mají oba stejné křestní jméno. Během let se ze sousedů stali přátelé, a tak – když se rozrostli na rodinu – požádali Matali, aby jim pomohla byt upravit. Původně žili v jakési obrovské krabici s vysokým stropem, v níž byla vestavěna další kostka s ložnicí, která zaujímala největší prostor loftu, který má 80 m2. Nyní bylo nutné změnit celou jeho dispozici a zvětšit obytnou plochu. Matali se soustředila na přeskupení objemů jednotlivých místností a nezapomínala při tom na jejich vzájemnou průchodnost. „Byt musí dovolovat plynulý chod domácnosti. Měl by být otevřeným místem, kde jeho obyvatelé sdílejí společné okamžiky, ale přitom si mohou zachovat své soukromí,“ nastiňuje svůj záměr.
Tisk článku » | Poslat článek »
