Vášeň pro vše české

Giorgio Marchetti pochází ze severní Itálie, ale dnes žije rozkročen mezi několika lokalitami, kde má svá ‚detašovaná bydliště‘ a zároveň pobočky své firmy, která se specializuje na obchod s nemovitostmi. Tu pražskou si založil roku 1991. Za rozhodnutím expandovat do České republiky nestála jen obchodní strategie. Giorgio a jeho žena Carla se do Čech zamilovali. A pokud něco milujeme, máme k tomu úctu a respekt. Ten se v Giorgiově případě projevuje tím, že ctí českou historii a kulturu a svůj byt si zařídil převážně z místního nábytku a doplňků. „Každý byt, ve kterém jsem kdy žil, jsem zařizoval s ohledem na lokalitu, kde se nachází. Naše toskánská rezidence je vybavena směsí starého a moderního nábytku a podobně je tomu i v Praze,“ odkrývá tajemství útulnosti spojené s funkčností. Při výběru nábytku, stejně jako nových akvizic do jeho sbírky terin, nehrají roli racionální kritéria. Nespecializuje se na určité období ani manufakturu. Kupuje citem, podle vzoru a tvaru, který ho zaujme. Mísa ho prostě musí na první pohled oslovit. Ostatní kusy jídelního servisu ho příliš nezajímají – ostatně, nikam by se už nevešly. Ale když není zbytí a terina je samostatně neprodejná, koupí celou sadu nádobí. Jednou získal anglický jídelní set z 19. století, aby pak zjistil, že patřil člověku, který bydlel ve stejném pražském domě, kde dnes sídlí Marchettiovi. Giorgio má rád příběhy. Vždy se zajímá o původ kupovaných předmětů. Zvlášť si oblíbil mísu, kterou koupil od staré paní, jež na počátku 90. let rozprodávala své poklady na Karlově mostě. Předpověděla, že mu její terina přinese štěstí. Ošoupaný reklamní tah, ale proč nevěřit… U Marchettiů je sběratelská vášeň dědičná. Teriny si oblíbila i dvouletá vnučka Michelle, která se už narodila v porodnici v Podolí. „Nejraději má ty, na které dosáhne,“ směje se Giorgio.

Polévkové mísy

První terinu si Giorgio a Carla Marchettiovi pořídili roku 1991 v bazaru v Praze 7. Obvykle sem chodili nakupovat starožitný nábytek, tentokrát si ale Carla všimla krásné polévkové mísy. Původně si ji koupili pro běžné použití, pak ale dostali nápad začít teriny sbírat. Dnes jich manželé vlastní asi 180. Mísy u Marchettiových nejsou nedotknutelnými muzeálními objekty. Běžně je používají, když přijímají hosty a servírují polévku. „To se stává naštěstí ale jen zřídka – já totiž polévky nemám moc rád,“ směje se Giorgio. Ve svém pražském bytě nechali na zakázku vybudovat speciální policovou stěnu z dřevěného masivu, ve které jsou mísy vystaveny. Sbírka je tak ideálně zakomponována do interiéru a majitelé ji mají stále na očích. Zároveň tvoří jeho funkční prvek, protože stěna odděluje obývací pokoj od jídelny.

Byt není muzeum

V bytě v pražských Dejvicích je vše dokonale zrekonstruováno – mezi parketami nejsou vidět spáry, kvalitní, na zakázku vyráběný nábytek… Přesto si nehraje na muzeum, cítíte tu svobodu a přirozenost. Kostkované ubrusy si neprotiřečí s perskými koberci, předválečný kuchyňský stůl si neodporuje s intarzovanou skříní z období biedermeieru. Obrazy opřené o zeď čekají, až jim majitelé najdou ideální místo. Giorgiův pražský byt je kombinací měšťanského stylu, starožitností, bazarových kousků i venkovského nábytku. „Vždy mám nějakou vizi, ale rád se nechávám ovlivnit tím, co mě cvrnkne přes nos,“ přiznává.

Sběratel všeličeho

Polévkové mísy rozhodně nejsou jedinou vášní Giorgia a Carly. Sbírají nábytek od 17. do 20. století, čajové servisy, sklo… ale třeba také veterány. Jejich Tatra 87 se stala svatebním vozem dcery Silvie, která se přede dvěma lety vdávala v Praze na italské ambasádě. Svého času se zaměřovali také na historické glóbusy, dnes je ale čím dál těžší najít zajímavé kousky. Zůstali tedy u malé kolekce. Přestože je jejich pražský byt vybaven převážně výrobky české provenience, najdeme tu sbírku obrazů, které Giorgio přivezl ze svých četných cest po Evropě. Manželé se také zamilovali do dřevěných plastik s náboženskou tematikou. Některé sošky Madon s děťátkem z jejich kolekce jsou chráněny státem jako národní kulturní památka, a nesmějí se tedy vyvážet za hranice. To Giorgio ale rozhodně nemá v úmyslu. V pražském bytě se jim vespolek daří dobře.

Neopouštěj staré věci pro nové

Tisk článku » | Poslat článek »