Katastrofální úspěch
„Kdyby mi někdo před deseti lety řekl, že sem budou lidé jezdit na dovolenou, ťukal bych si na čelo. Co by tady kdo dělal?“ líčí pan Kouřil období před mlýnem. S novou dominantou obce se ale všechno změnilo. „Mlýn jsme otvírali 30. dubna 2004, v předvečer vstupu ČR do Evropské unie. To bylo poprvé v historii, kdy dopravu v Bukovanech řídili policisté,“ vzpomíná pan Kouřil. Potom sem ale začaly jezdit autobusy plné turistů. Nikomu nevadilo, že je mlýn postavený z betonu, není funkční (lopatky se točí jen při slavnostních příležitostech a jsou poháněné elektřinou), ani to, že jde spíš o mlýn holandského než slováckého typu. Jediný problém byl, že tu kromě ,památky‘ a parkoviště nestálo nic jiného. Výletníci se neměli kde najíst, natož ubytovat.Pokrok směrem zpět
Hosty se pan Kouřil rozhodl ubytovat v malých domcích, které jsou kolem mlýna způsobně rozeseté jako základ budoucí vesnice. Na své využití zatím čekají malé chaloupky, kterým se tu říká domky řemesel. „Spousta věcí, které mám vymyšlené, se zatím neuskutečnila. Domky jsme stavěli s tím, že se tu budou v kotli vařit povidla, bude se tu točit keramika a turisté se budou moci naučit drát peří. Budu tady lidi odnaučovat televizi. Lidi dnes neumějí komunikovat, a když se dere peří, tak se povídá…“ říká pan Kouřil. A hned dodává: „Zanedlouho se v obci chystám začít stavět kostel, kterému říkám Bukovanská kaple. Mám i architektonický návrh, který už jsme byli s architektem Vlachem ukázat arcibiskupu Graubnerovi. Kromě toho tady v okolí mlýna skupuju pozemky. Chtěl bych krajinu vrátit do podoby, jakou měla před sto lety. Vadí mi, že tu nejsou louky, lesíky, všechno je jen orná půda. Když se to zaorá, je všechno kolem hnědé. Přál bych si, aby se tu na loukách pásla zvířata.“Víno, jídlo, zpěv…
Protože pana Kouřila baví stavět, ale nebaví ho provozovat, rozhodl se ve chvíli, kdy se pustil do realizace hotelu a restaurace, spojit síly s firmou Region. Ta se už řadu let specializuje na turistiku propagující Jihomoravský kraj. Výhodou je, že jsou její majitelé i většina zaměstnanců, stejně jako pan Kouřil, odkojení slováckým folklorem. Skoro každý, kdo tu pracuje, aktivně zpívá nebo hraje na některý z lidových hudebních nástrojů. To je asi také pravý důvod, proč zdejší atmosféra působí tak autenticky. Na jídelním lístku navíc najdete krajové speciality vybrané z kuchařských knih po babičkách, jako jsou patenty, šumajstr nebo domácí uzené se švestkovou omáčkou, a v neobvyklém sklípku, nazvaném kvůli svému tvaru rotunda, můžete ochutnat vína z dvanácti okolních vinařství.Pozvání do domu a do krajiny
Tisk článku » | Poslat článek »
