Pokud uvažujete o tom, že se přestěhujete na periferii města, určitě budete mít řadu očekávání, ale i předsudků. Zatímco vás na jedné straně reklamní kampaně developerů lákají na fotografie šťastných rodin se zdravými dětmi vyrůstajícími uprostřed bujné přírody, letecké snímky krajiny kolem velkých měst už optimismem tolik nehýří. Ukazují bývalá pole rozkrájená na dílky a osázená pravoúhlými řadami sobě podobných domů. Původně levná zemědělská půda se přes noc mění v drahé parcely, na nichž víceméně nahodile roste kobercová zástavba. Architekt Pavel Hnilička, autor knihy Sídelní kaše ? Otázky k suburbánní výstavbě rodinných domů, k tomu říká: ?Vlastnit dům je dnes životním snem většiny lidí. K nejdůležitějším motivacím patří přání mít soukromý majetek, se kterým lze libovolně nakládat. Na předměstí se stěhují lidé, kteří touží po vlastní zahrádce, po klidu a bezpečí. Většině z nich přitom ale unikají vážné problémy, které jsou se vznikající řídkou předměstskou zástavbou spojené.?
Sto let za opicemi
?Současná legislativa reaguje spíš na problémy z období průmyslové revoluce než na ty současné,? tvrdí Pavel Hnilička. ?Tehdy byla města plná kouře z parních vlaků a továren. Lidé sem přicházeli za prací a postupem času se začali stěhovat na předměstí, kde byl čistší vzduch, klid a zeleň. Tento trend trvá dodnes i přesto, že špinavé továrny a nádraží jsou minulostí. Zbyly nám tu po nich předpisy nařizující maximální možnou zastavěnost parcel a ty způsobují, že místo toho, aby se ve městě zvyšovala hustota osídlení, vzniká řídká předměstská zástavba, a město se tak rozlézá do šířky. Zdravější by ale bylo podporovat výstavbu směrem dovnitř. Každá lokalita má plnit současně víc funkcí. Lidé by tu neměli jen přespávat, ale také pracovat, nakupovat a bavit se. Důležité je kombinovat rodinné, řadové a bytové domy a řešit veřejná prostranství.?
Nestěhujte se na sídliště!
Touha po vlastním domě je možná jenom reakcí na dětství, které jste prožili na sídlišti. Pokud je to tak, mějte se zvlášť na pozoru před typovými domy, které jsou si navzájem podobné jako vejce vejci a jsou postavené na navlas stejných pravoúhlých pozemcích. Nikoli náhodou se totiž pro pojmenování takových satelitů vžilo označení sídliště naležato. Společnost Central Group byla jednou z prvních, které začaly na zelené louky kolem Prahy masově sázet typové domy, které se ,vyráběly? ve stovkách kopií. Pokud vás zajímá, jak takové realizace vypadaly, zajeďte se podívat do Hovorčovic. Zdejší satelit postavil Central Group s ohledem na přání tehdejších zákazníků před pěti lety. Současná architektka firmy Eva Koláčková k tomu říká: ?Lokalita Hovorčovice je pověstná tím, že tu měl stát první bytový dům firmy, kolem kterého měl být vybudován park a dětské hřiště. Domy v blízkosti tohoto místa ale byly naprosto neprodejné, protože zákazníci zřejmě v té době považovali za nejdůležitejší soukromí, klid, bezpečí a ticho.V okamžiku, kdy firma přehodnotila svůj záměr a omezila veřejné prostory na minimum, bylo všechno v pořádku. Obdobné zkušenosti máme i z jiných lokalit. Veřejná prostranství a komerční prostory v sousedství bohužel rodinné domy nebo pozemky v očích klientů znehodnocují.? Případ Hovorčovic je názorným příkladem toho, jak i vy jako zákazníci můžete ovlivnit nabídku. Důležité je ale vědět, co od nového bydlení opravdu očekáváte. Pokud se chcete monotónním typovým domkům vyhnout a chystáte se koupit jednu z parcel na rozlehlém poli, počítejte s tím, že někteří developeři pouze prodávají parcely, a vůbec je přitom nezajímá, co na nich vznikne. V okolí Prahy tak rostou pitoreskní ulice, ve kterých spolu sousedí pseudobarokní vily s funkcionalistickými krabičkami a perníkovými chaloupkami. V těchto lokalitách se kromě stylového mišmaše zpravidla setkáte i s řadou zásadních nedodělků, které vám pak mohou po léta otravovat život. Specialisté na prodej parcel totiž někdy nedořeší ani příjezdové komunikace a chodníky, natož veřejné osvětlení, a obce na ně většinou ve svém rozpočtu nemají peníze.
Spolupracujte
Možná se zabýváte otázkou, jaký typ domu by se na předměstí nejlépe hodil: městský, nebo venkovský? I když vznikají tyto domy za hranicemi hlavního města v přilehlých vesnicích, bydlí v nich většinou městští lidé. Výsledkem sezení na dvou židlích je někdy rozpačitý styl mnoha domů, které sice chtějí navodit atmosféru venkovských sídel, ale v levném plastovém provedení zůstávají jenom jejich lacinými napodobeninami. Se svým předobrazem nemají mnoho společného, ani pokud jde o jejich fungování. V minulosti byla totiž venkovská stavení zpravidla soběstačná. Náležela k nim okolní pole a jejich součástí bylo hospodářství, které živilo rodinu. Domácnosti dnešních obyvatel satelitů jsou naopak zcela závislé na metropoli. Setkání původních vesnic s nově budovanými satelity by se dalo přirovnat ke srážce luxusně vybaveného zaoceánského parníku s rybářskou bárkou. Přistěhovalci, jejichž množství někdy i mnohonásobně převyšuje počet starousedlíků, se málokdy chtějí přizpůsobit životu původní obce. Jsou zkrátka jiní. Často bývají akčnější a agilnější než původní obyvatelé, protože se většinou jedná o lidi, kteří se nebrání změnám, dobře se orientují v legislativě i ve státní správě a nenamlouvají si, že přišli na venkov proto, aby tu pěstovali slepice. Architekt Lukáš Kohl, který je autorem kolonie rodinných domů ve Zlončicích u Prahy a obyvatelem jedné malé vsi v blízkosti Prahy, tvrdí: ?I když se v některých vesnicích starousedlíci s takzvanou náplavou hned neskamarádí, dřív či později přijdou zpravidla obě strany na to, že pro ves bude nejlepší, když začnou spolupracovat.?
Zjistěte si hustotu
Projekty vznikající v návaznosti na stávající obce mohou do vesnic přinést vedle dopravního ruchu a prachu ze stavby také kýžené oživení. Z výzkumů totiž vyplývá, že při hustotě osídlení, která je nižší než třicet obyvatel na hektar, se nevyplatí provozovat služby. Vzdálenost k nejbližšímu obchodu či škole je v důsledku toho tak velká, že ji nelze bez problémů překonat pěšky. Místa jsou od sebe natolik vzdálená, že se obyvatelé stávají závislými na automobilu. Hustotě osídlení navíc odpovídají i intervaly mezi jednotlivými spoji hromadné dopravy. Autobus sem zavítá jen jednou za hodinu, a i tak odjíždí ze vsi poloprázdný. To je voda na mlýn dopravního podniku, který argumentuje tím, že zdejší hromadnou dopravu stejně nikdo nevyužívá. Nemá zřejmě k dispozici výzkum, který dokazuje, že právě kvůli velmi nízké frekvenci spojů mají obyvatelé tendenci se na hromadnou dopravu vůbec nespoléhat.
Další dilema, které pravděpodobně budete jako noví venkované řešit, je skutečný dopad vašeho romantického návratu k přírodě na životní prostředí. Útěk z města v moderním pojetí totiž znamená, že se za námi táhnou všechny civilizační vymoženosti: kilometry inženýrských sítí a silnic. O zplodinách a nákladech na dopravu či vytopení samostatně stojícího domu, ve kterém se hledají dva nebo tři lidé, nemluvě.
Podívejte se za plot
Proudová zástavba zpravidla neřeší zakomponování jednotlivých staveb do krajiny ani do stávající vsi.
?V Čechách se často zanedbává vytváření veřejných prostranství. K naší zemi přistupujeme jako k produktu, který bez rozmyslu krájíme na stavební parcely. Prostor zbývající mezi jednotlivými soukromými pozemky je vnímán jako odpad. Britští makléři přitom tvrdí, že hodnota nemovitosti je daná třemi věcmi: místem, místem a místem. Investorům, pro něž jejich dům končí plotem, nedochází, že i nově postavený dům lze změnit, ale parcela je jednou provždy daná. Je-li dům situovaný ve špatně navržené krajinné lokalitě, trvale to snižuje jeho hodnotu,? říká Pavel Hnilička. Podle Lukáše Kohla vznikají po živelném boomu satelity druhé generace: ?Záleží na kupcích, zda projekty, které řeší veřejné prostory a kromě bydlení plní také další funkce, náležitě ocení. ?
Zelené vdovy
Ženy, které jsou v domácnosti, se mohou v přes den vylidněných noclehárnách, kterým chybí přirozené centrum i základní infrastruktura, cítit jako v domácím vězení. Bezbřehá zaměnitelná zástavba totiž likviduje možnost navázat vztah k místu a vytvořit si tu domov. To si naštěstí pomalu začínají uvědomovat nejen developerské společnosti, ale i jejich klienti.
Sto let za opicemi
?Současná legislativa reaguje spíš na problémy z období průmyslové revoluce než na ty současné,? tvrdí Pavel Hnilička. ?Tehdy byla města plná kouře z parních vlaků a továren. Lidé sem přicházeli za prací a postupem času se začali stěhovat na předměstí, kde byl čistší vzduch, klid a zeleň. Tento trend trvá dodnes i přesto, že špinavé továrny a nádraží jsou minulostí. Zbyly nám tu po nich předpisy nařizující maximální možnou zastavěnost parcel a ty způsobují, že místo toho, aby se ve městě zvyšovala hustota osídlení, vzniká řídká předměstská zástavba, a město se tak rozlézá do šířky. Zdravější by ale bylo podporovat výstavbu směrem dovnitř. Každá lokalita má plnit současně víc funkcí. Lidé by tu neměli jen přespávat, ale také pracovat, nakupovat a bavit se. Důležité je kombinovat rodinné, řadové a bytové domy a řešit veřejná prostranství.?
Nestěhujte se na sídliště!
Touha po vlastním domě je možná jenom reakcí na dětství, které jste prožili na sídlišti. Pokud je to tak, mějte se zvlášť na pozoru před typovými domy, které jsou si navzájem podobné jako vejce vejci a jsou postavené na navlas stejných pravoúhlých pozemcích. Nikoli náhodou se totiž pro pojmenování takových satelitů vžilo označení sídliště naležato. Společnost Central Group byla jednou z prvních, které začaly na zelené louky kolem Prahy masově sázet typové domy, které se ,vyráběly? ve stovkách kopií. Pokud vás zajímá, jak takové realizace vypadaly, zajeďte se podívat do Hovorčovic. Zdejší satelit postavil Central Group s ohledem na přání tehdejších zákazníků před pěti lety. Současná architektka firmy Eva Koláčková k tomu říká: ?Lokalita Hovorčovice je pověstná tím, že tu měl stát první bytový dům firmy, kolem kterého měl být vybudován park a dětské hřiště. Domy v blízkosti tohoto místa ale byly naprosto neprodejné, protože zákazníci zřejmě v té době považovali za nejdůležitejší soukromí, klid, bezpečí a ticho.V okamžiku, kdy firma přehodnotila svůj záměr a omezila veřejné prostory na minimum, bylo všechno v pořádku. Obdobné zkušenosti máme i z jiných lokalit. Veřejná prostranství a komerční prostory v sousedství bohužel rodinné domy nebo pozemky v očích klientů znehodnocují.? Případ Hovorčovic je názorným příkladem toho, jak i vy jako zákazníci můžete ovlivnit nabídku. Důležité je ale vědět, co od nového bydlení opravdu očekáváte. Pokud se chcete monotónním typovým domkům vyhnout a chystáte se koupit jednu z parcel na rozlehlém poli, počítejte s tím, že někteří developeři pouze prodávají parcely, a vůbec je přitom nezajímá, co na nich vznikne. V okolí Prahy tak rostou pitoreskní ulice, ve kterých spolu sousedí pseudobarokní vily s funkcionalistickými krabičkami a perníkovými chaloupkami. V těchto lokalitách se kromě stylového mišmaše zpravidla setkáte i s řadou zásadních nedodělků, které vám pak mohou po léta otravovat život. Specialisté na prodej parcel totiž někdy nedořeší ani příjezdové komunikace a chodníky, natož veřejné osvětlení, a obce na ně většinou ve svém rozpočtu nemají peníze.
Spolupracujte
Možná se zabýváte otázkou, jaký typ domu by se na předměstí nejlépe hodil: městský, nebo venkovský? I když vznikají tyto domy za hranicemi hlavního města v přilehlých vesnicích, bydlí v nich většinou městští lidé. Výsledkem sezení na dvou židlích je někdy rozpačitý styl mnoha domů, které sice chtějí navodit atmosféru venkovských sídel, ale v levném plastovém provedení zůstávají jenom jejich lacinými napodobeninami. Se svým předobrazem nemají mnoho společného, ani pokud jde o jejich fungování. V minulosti byla totiž venkovská stavení zpravidla soběstačná. Náležela k nim okolní pole a jejich součástí bylo hospodářství, které živilo rodinu. Domácnosti dnešních obyvatel satelitů jsou naopak zcela závislé na metropoli. Setkání původních vesnic s nově budovanými satelity by se dalo přirovnat ke srážce luxusně vybaveného zaoceánského parníku s rybářskou bárkou. Přistěhovalci, jejichž množství někdy i mnohonásobně převyšuje počet starousedlíků, se málokdy chtějí přizpůsobit životu původní obce. Jsou zkrátka jiní. Často bývají akčnější a agilnější než původní obyvatelé, protože se většinou jedná o lidi, kteří se nebrání změnám, dobře se orientují v legislativě i ve státní správě a nenamlouvají si, že přišli na venkov proto, aby tu pěstovali slepice. Architekt Lukáš Kohl, který je autorem kolonie rodinných domů ve Zlončicích u Prahy a obyvatelem jedné malé vsi v blízkosti Prahy, tvrdí: ?I když se v některých vesnicích starousedlíci s takzvanou náplavou hned neskamarádí, dřív či později přijdou zpravidla obě strany na to, že pro ves bude nejlepší, když začnou spolupracovat.?
Zjistěte si hustotu
Projekty vznikající v návaznosti na stávající obce mohou do vesnic přinést vedle dopravního ruchu a prachu ze stavby také kýžené oživení. Z výzkumů totiž vyplývá, že při hustotě osídlení, která je nižší než třicet obyvatel na hektar, se nevyplatí provozovat služby. Vzdálenost k nejbližšímu obchodu či škole je v důsledku toho tak velká, že ji nelze bez problémů překonat pěšky. Místa jsou od sebe natolik vzdálená, že se obyvatelé stávají závislými na automobilu. Hustotě osídlení navíc odpovídají i intervaly mezi jednotlivými spoji hromadné dopravy. Autobus sem zavítá jen jednou za hodinu, a i tak odjíždí ze vsi poloprázdný. To je voda na mlýn dopravního podniku, který argumentuje tím, že zdejší hromadnou dopravu stejně nikdo nevyužívá. Nemá zřejmě k dispozici výzkum, který dokazuje, že právě kvůli velmi nízké frekvenci spojů mají obyvatelé tendenci se na hromadnou dopravu vůbec nespoléhat.
Další dilema, které pravděpodobně budete jako noví venkované řešit, je skutečný dopad vašeho romantického návratu k přírodě na životní prostředí. Útěk z města v moderním pojetí totiž znamená, že se za námi táhnou všechny civilizační vymoženosti: kilometry inženýrských sítí a silnic. O zplodinách a nákladech na dopravu či vytopení samostatně stojícího domu, ve kterém se hledají dva nebo tři lidé, nemluvě.
Podívejte se za plot
Proudová zástavba zpravidla neřeší zakomponování jednotlivých staveb do krajiny ani do stávající vsi.
?V Čechách se často zanedbává vytváření veřejných prostranství. K naší zemi přistupujeme jako k produktu, který bez rozmyslu krájíme na stavební parcely. Prostor zbývající mezi jednotlivými soukromými pozemky je vnímán jako odpad. Britští makléři přitom tvrdí, že hodnota nemovitosti je daná třemi věcmi: místem, místem a místem. Investorům, pro něž jejich dům končí plotem, nedochází, že i nově postavený dům lze změnit, ale parcela je jednou provždy daná. Je-li dům situovaný ve špatně navržené krajinné lokalitě, trvale to snižuje jeho hodnotu,? říká Pavel Hnilička. Podle Lukáše Kohla vznikají po živelném boomu satelity druhé generace: ?Záleží na kupcích, zda projekty, které řeší veřejné prostory a kromě bydlení plní také další funkce, náležitě ocení. ?
Zelené vdovy
Ženy, které jsou v domácnosti, se mohou v přes den vylidněných noclehárnách, kterým chybí přirozené centrum i základní infrastruktura, cítit jako v domácím vězení. Bezbřehá zaměnitelná zástavba totiž likviduje možnost navázat vztah k místu a vytvořit si tu domov. To si naštěstí pomalu začínají uvědomovat nejen developerské společnosti, ale i jejich klienti.
Tisk článku » | Poslat článek »
