Sedmadvacetileté Simoně Juračkové se poprvé v životě naskytla příležitost vytvořit si vlastní pokoj úplně podle svého. Nemohla sice rozhazovat, ale mezi čtyřmi stěnami pronajatého pokoje si mohla dělat, co chtěla. To je k proměně od základů vždycky nejdůležitější. A když jí pak kamarádka řekla o možnosti, že by svoji zařizovací premiéru mohla uskutečnit pod dohledem profesionálního týmu z Marianne Bydlení, nadchla se a události nabraly spád.
Příležitosti jdu naproti S pomocí kamarádky získala za hubičku podnájem téměř v centru Prahy. Napřed to byl jen pokoj obývaný se spolubydlící, na podzim se ale ukázalo, že kuchyň dvoupokojového bytu ve starší zástavbě by dívky mohly postrádat, a Simona by tak získala soukromí v sice malé, ale samostatné místnosti.
„U maminky to bylo něco jiného, protože k narozeninám jsem dostala nábytek, a ten jsem mohla ve svém pokoji akorát přemisťovat,“ říká Simona.
Pryč z hnízda
Simonu ještě čeká spousta práce v Brně: obhajoba diplomové práce a závěrečné státnice na katedře muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Z kraje letošního léta se jí ale zdálo zajímavější vyletět z maminčina brněnského bytu 3 + 1, kde obývá největší z pokojů. Chtěla si dokázat, že svoji existenci obhájí i docela sama a přímo v džungli metropole.
Vím, co nechci
„A potřebuji nějakou polici na knihy!“ vznesla Simona Juračková rozšafně i poněkud ultimativně jeden ze svých nejnaléhavějších požadavků. Pak ovšem dodala, že finance na vznik a zařízení pokoje má notně limitované. Jak také jinak u mladé slečny, která ještě raději investuje peníze do zábavy. „Co já vím, kam mě život zanese,“ utrousila a nechala se slyšet, že srdcem je minimalistka a nechce zbytečně hromadit věci a nábytek, který by za čas musela pracně někam stěhovat. „Starožitnosti mě moc neberou! Mám ráda kvalitní materiály a prosté tvary a hlavně: nesnáším dekorace typu vyšívaných deček a malovaných váziček. A skříňové sestavy,“ zasvěcovala do svého pohledu na bydlení naši interiérovou designérku Zuzanu a upřesnila, že svoji investici do zařizování nového pokoje vidí na nějakých dvacet tisíc korun.
„A tohle byla výzva zase pro mě,“ reaguje na omezený rozpočet Zuzana Bernasovská, která si shodou náhod v tu samou dobu zařizovala svůj pražský podnájem.
Designér roste s úkoly
Okolnosti a Simona před Zuzanu postavily ještě další limity, a tak se manévrovací prostor pro fantazii a um naší kolegyně v už tak malém pokoji povážlivě zužoval. Simoně připadalo zbytečné vzdát se postele, kterou zdědila po předešlé nájemnici pokoje. Další omezení představovaly zdi pokoje. Jedna z nich je tak tenká, že naprosto znemožňovala vrtání, aniž by hrozila nevítaná návštěva u sousedů. Druhá stěna umožňovala vrtat jen za největšího nasazení našeho asistenta Jirky, kterému se z drolícího zdiva sypal písek a kameny. Simona také velmi stála o psací stůl. Jeho umístění jinde než u okna ovšem nepřicházelo v úvahu. Tím bylo dané i umístění postele, protože soustředit oba kusy nábytku do jednoho konce pokoje by znemožnilo pohodlný přístup k oknu. Elegantní police, které jsme z nakoupených ocelových plátů nechali vyrobit podle Zuzčiných návrhů, musely být zavěšeny na jednu stěnu. Vysoké stropy si pak přímo říkaly o veliké svítidlo. Jenže cena takového se pohybuje i v řádu několika desítek tisíc korun...
I když mnohá řešení byla v minipokoji předem daná, nebyla nouze ani o situace, kdy stylistka Zuzana se Simonou prodiskutovávaly odlišná vidění některých problémů.
„Zuzana třeba navrhovala přetřít modrou podlahu na bílou. Asi by se místnost opticky skutečně zvětšila, ale nechtěla jsem se vzdát pěkné struktury prken. Ta se natírala před čtyřmi lety, jsou už trochu ošlapaná, a to se mi právě líbí,“ svěřuje se Simona. Naopak se nechala přesvědčit například o tom, že mobilní věšák na ramínka s oblečením logicky lépe zapadá do hluchého prostoru těsně za dveřmi, než aby stál u okna. Tam díky tomu vznikl prostor pro relaxační zónu s nekonvenčními židlemi. Z těch měly radost obě, Zuzana i Simona. Byly prvním úlovkem na jejich tazích pražskými obchody a jistě i vy uznáte, že stojí za to nejenom cenově.
Vášně a plastový muž
Pokoj se rodil v debatách obou žen a v potu tváře týmu mužů – odborných a hlavně zručných řemeslníků. V jednu chvíli prý Simona mezi zařizovacími vášněmi prožila přímo děs.
„Vyděsila jsem se, když mi Zuzana v telefonu popisovala, že vyráběný stůl má i oranžovou barvu. Oranžovou teda fakt nemůžu,“ vzpomíná Simona. Nedorozumění se ovšem záhy vysvětlilo: Zuzana měla při návrhu barevnosti na mysli barvu lososovou, jen se špatně vyjádřila. Simoně se lososová naopak líbí a považuje ji za velmi decentní. U nového stolu se jí tak bude pracovat jedna radost. Nedá mi to ale, abych se na fobii z oranžové nezeptal, když si všimnu několika oranžových hadříků, které Simoně visí na štendru a ještě nejsou v igelitových obalech, aby se na ně neprášilo. „Před dvěma lety jsem se oranžové přejedla, a tyhle věci už nenosím,“ vysvětluje Simona a okem přelétne svůj stylový pokoj. Zálibně spočine na éterickém modelu chlapíka, jenž stojí na mobilním nočním stolku. „Ach! Ten je prostě neskutečnej,“ hlesne. Odteď tedy bude její neklidnou duši harmonizovat i on.
Skříně raději ne
Pravděpodobně jste si už všimli kovového štendru, který znáte asi spíš jako věšák na šaty z kaváren nebo divadelních šaten. Ten sehnala Simona také přes kamarádku a volný způsob ukládání oblečení si velmi oblíbila. I naše designérka Zuzana ho nadšeně schvaluje: „Představte si, že by v takové úzké nudli stála na místě štendru nějaká masivní skříň. Pokoj by vypadal úplně jinak, velký kus nábytku by ho doslova zabil.“
Praktické ukládání oblečení, krytého proti prachu igelitovými obaly, působí v pokoji skoro neviditelně. Do nové podoby pokoje zapadl i plastový box na kolečkách, který si Simona pořídila už dávno.
JAK TO VIDÍ ZUZANA BERNASOVSKÁ
Se Simonou to vážně nebyla jednoduchá práce. Stačí, když zmíním, že během zrodu pokoje odjela na nějakou reportážní cestu do Las Vegas a chtěla se stěhovat z Prahy... Z původních minimalistických představ jsme museli slevit, respektive bylo třeba přehodit výhybku na kolej určité hravosti, protože věci, které by se Simoně líbily v duchu minimalismu, jsou poměrně drahé, i kdyby se nechaly vyrobit. O podlaze přetřené na bílo jsme se dlouho bavily: moje představa byla opticky místnost rozšířit, ale přitom rozhodně zachovat strukturu prken. Chvíli jsem na Simonu v té věci tlačila. Nejtvrdším oříškem ale byla postel, kterou chtěla zachovat, a neexistence světla. Co se týče postele, podařilo se Simonu přesvědčit, že potažená molitanová deska zvýší komfort posezení. Navíc ji může kdykoliv v budoucnu využít. Bylo jasné, že na drahé centrální osvětlení nemáme. Napadlo mě použít to, na co bych se sama chtěla každý den dívat. Tohle kritérium je pro mě vždycky zásadní. U vánoční výzdoby v obchodě mi svitlo: nechala jsem z drátů vyrobit konstrukci koule, kterou jsme vypletli mnoha žárovkami. Simona má parádnísvětlo za pár set korun...
3 TRIKY I PRO VÁS
JAK Z MALÉHO POKOJE UDĚLAT OPTICKY VELKÝ
1. Využijte záclony nebo závěsy pověšené ve třech pruzích vedle sebe. Docílíte tím optického rozšíření úzkého prostoru...
2. Nainstalujte několik svítidel různých velikostí, různých odstínů žárovek a odlišné intenzity svitu. Ať už svítí jednotlivě, nebo všechny současně, i malé místnosti propůjčí další rozměr...
3. Dopřejte pokoji několik mobilních doplňků, jejichž polohu lze snadno měnit. Žádná změna vás pak nebude stát moc námahy. S každým posunem bude místnost působit nově a neokoukaně.
NÁKUPNÍ KOŠÍK
Nábytek 2 490 Kč
Osvětlení 2 687 Kč
Design židle A. Aalto 7 997 Kč
Doplňky 5 278 Kč
Práce 6 820 Kč
CELKEM 25 272 Kč
Tisk článku » | Poslat článek »
