Nemohu říct, že bych nad sebou vítězila, spíš s tím celý život, méně či více úspěšně, zápasím a hledám různé metody. Naposledy jsem zkoušela keramické prasátko bez možnosti otevření jiného než brutálního - kladívkem. Stálo tam v obchodě na poličce, krásné malované, říkala jsem si, že tohle nebudu mít to srdce rozbít. Utratila jsem za něj 180 Kč, což zpětně hodnotím jako ne zrovna chytré zahájení spoření. Postavila jsem ho hrdě do chodby tak, aby na něj bylo dobře vidět a příchozí návštěvníky zlákalo k vysypání svých těžkých kapes. Tento tip jsem vyčetla kdysi v Marianne bydlení. Bohužel jsem nestihla ověřit jeho účinnost, protože dřív, než se stihlo prasátko naplnit, objevila jsem v šuplíku zubařskou pinzetu, velmi šikovně zahnutou. Prasátko stojí dál, ale kručí mu v bříšku, protože jeho majitelka mu pravidelně provádí čištění žaludku zubařskou pinzetou skrz otvor na mince. Všechny podobné spořící fígle selhaly stejně spolehlivě, až na těchto pár zásad, které jsem se naučila víceméně dodržovat: 1/ do potravin chodím po jídle, ne vyhladovělá 2/ kupuji si permanentky a věrnostní kupony namísto jednorázových vstupenek 3/ podstrkuji svoji ISIC kartu, kde to jde 4/ nekupuji si nápoje v automatech 5/ nekouřím 6/ neopovrhuji věcmi z druhé ruky 7/ piju vodu z kohoutku 8/ když po něčem zatoužím, zatoužím po tom znovu nahlas, až se někdo zeptá, co bych chtěla k vánocům, narozeninám. No a teď si půjdu přečíst ostatní příspěvky ve fóru, možná se dozvím něco, co konečně zabere. Pěkný den!

Od 13 let jsem chodila na brigády a neustále na něco šetřila; pár hadřííků, prázdniny. Jednou jsem za naspořené peníze jela na nákupní dovolenou do Budapešti, Přivezené botičky z jemné kůže si vypůjčila má sestra s o dvě čísla větší nohou. Tudíž jsem začala spořit na nové. To samé se stalo s půjčeným bytem, přestože jsem uzavřela jakousi dohodu, byla jsem nucena byt po částečné, mnou hrazené rekonstrukci opustit, aby se ze mne stal ještě za starého režimu téměř bezdomovec, doprošující se všech známých a kamarádů o postel alespoň na jednu noc. Pak jsem poznala otce mé dcery, který se rozešel se svou ženou a já spořila dál, aby jí mohl co nejrychleji vyplatit. A to tak dlouho, nežli si mých úspor začala užívat jiná, pracíí a lety méně opotřebovaná. Když jsem od něj odešla, obrátila se na mě příbuzná se žádostí o půjčku na částku v té době celkem vysokou. Už více jak deset let jsem nevíděla ani jí ani peníze. Střádala jsem do prasátka, zkoušela jsem si ukládat do obálek. Šetřila jsem na sobě. Za stravenky jsem dělala velké nákupy. Založila jsem dceři stavební spoření , abych po několika letech zjistila, že se změnily zákony a já bez souhlasu otce nebo soudu s nimi nemohu nakládat. A tak jsem šetřit přestala. Stav svých financí sleduji pomocí internetového bankovnictví. Mé příjmy nejsou pravidelné, tudíž musím mít vždy rezervu nějakou rezervu na poplatky na následujcí měsíc. Sama nad sebou jsem zvítězila ve chvíli, kdy jsem se odhodlala vzít si úvěr na rekonstrukci bytu. Platím zásadně kartou a z bankomatu vybírám jen nejnutnější hotovost. Dovolenou zajišťuji pomocí internetu. Alespoň jednou měsíčně si udělám nějakou radost, ať už novým tričkerm pro dceru, hračkou pro psa, čokoládou pro děti kamarádky nebo permanentkou do tělocvičny. Nešetřím, mé úspory jsou minimální a je mi líp.

Zvítězila jsem právě ve chvíli, kdy jsem poznala svého nejen úžasného, ale především rozumného a šetřivého přítele a budoucího manžela. Jinak řečeno, šetřím od chvíle, kdy jsem začala žít s šetřivým mužem. Tedy jediná šance ženy neutratit vše za odívání, kosmetiku, doplňky do bytu a podobné pro ženu naprosto nezbytné věci, je najít si šetřivého a rozumnějšího muže.

Kdo šetří, má za tři? Možná...ale já bych toto známé klišé trochu poupravila - kdo šetří, má NA tři. Rádi bychom si tak do dvou let pořídili rodinu, tudíž se rozrostli ze dvou členů naší domácnosti na TŘI. Ale jak známo, dítě něco stojí. Takže se snažíme ušetřit a mít tím tzv. zadní vrátka. A sice následovně: partnerův celý plat jde na inkaso, jídlo, pojištění, spoření a další nutné výdaje a poplatky. A moje měsíční apanáž prozměnu končí na tzv.spořícím účtu, z kterého se takřka vůbec nečerpá a spoří se a spoří se...Za rok to dělá docela slušnou sumu, takže mě teď napadá...že bychom možná s klidem zvládli i dvojčata, ale ty by musely prozměnu šetřit naše nervy:-)

Ahojky, zatím krmím porcelánového čuníka, ale moc se mi to nevede, další můj pokud o ušetření je několik spořících účtů, na které se snažím nesahat, ale pokaždé při slevách v obchodech bojuji a ne vždy je tento boj vyhraný :-)

Tady je kazda rada draha. Kazdy jsme nastaven jinak. Ja si sla vzdy za vidinou neceho velkeho! Par let zpatky to byly koleckove brusle, a tak jsem ignorovala vse, dokud si na ne z kapesneho neusetrila. A ze to trvalo! Na druhou stranu jsem ted vdecna, kupuju druhej byt (bez hypoteky) a je mi jedno, ze veskerej muj satnik se mi vejde do jednoho kufru. Obchody jsou plne blbosti, ktere clovek k zivotu absolutne nepotrebuje. Jenze nekdo rad vyhazuje a nekdo shromazduje....

Dobrý den, budu rekonstruovat bytové jádro v Olomuci, pokud máte zkušenosti s nějakou firmou, dejte mi prosím tip na kamila.prace@seznam.cz DĚKUJI

Keď som bola ešte malá a strašne som po niečom túžila a chcela som po rodičoch, aby mi to kúpili, tak výchovný postup môjho otca bol taký, že sa ma najprv vypytoval, či to a ono naozaj potrebujem, a či nemôžem mať niečo podobné lacnejšie, či to využijem a pod. Nikdy nepovedal, že mi to nekúpi, ale týmto množstvom otázok vo mne prebudil pochybnosti: Večer mi dal patričný obnos peňazí (väčšinou šlo o detské vrtochy, žiadne sumy v tisícoch ako dnes na playstation či počítač), aby som si na druhý deň mohla vytúženú vec teda kúpiť, pokiaľ o ňu tak veľmi stojím. Lenže ja som večer nemohla zaspať, premýšľala som nad odpoveďami na jeho otázky a na druhý deň to väčšinou dopadlo tak, že vec som si nekúpila, lebo som usúdila, že mi ju netreba. Peniažky mi otec vždy nechal, ja som si ich skryla do prasiatka a takto som sa už ako dieťa naučila šetriť. Jednoducho nekupovať všetko hneď ako to uvidím, ale pouvažovať, porozmýšľať a racionálne sa rozhodnúť, či je to nutné. Druhý dôvod toho, že som toľko nemíňala bol ten, že tie peniažky už boli moje a nešlo to z vrecka rodičov. Tento postup výchovy sa chystám uplatniť aj na svoje deti, zatiaľ má malá síce len 7 mesiacov, ale tiež ju nerozmaznávam kupovaním všakovakých hračiek, najlepšia hračka je aj tak ovládač na TV ;-) (netvrdím, že jej nič nekúpim, len nemusí mať každý týždeň hračku novú. Hračky čo má jej obmieňam, keď ju už nebavia tie, čo má na deke, tak ich skryjem a vyberiem tie, ktoré mala skryté a takto dokola. Samozrejme z času na čas prbudnú aj úplne nové hračky, primerane s vekom). No a čo sa týka šetrenia v dospelosti, tak ja aj manžel sme prežili vysokú na internáte, kde sme sa museli naučiť postarať sa samy o seba, to znamená variť, oprať, upratať, nakúpiť, atď. Nebolo možné chodiť domov každý víkend, aby sa o nás postarali rodičia, bolo to ďaleko. A taktiež sme museli vyjsť s množstvom peňazí, ktoré sme dostávali a veľa ich nebolo. Už počas VŠ sme obaja začali pracovať a naučili sa tak hodnotu peňazí ako sa povie na vlastnej koži, preto keď sme ich mali minúť, veľmi sme si rozmysleli na čo ich minieme. Samozrejme sme nehladovali, ale tiež sme si nekupovali napríklad syry za 300Kč. Keď sme začali bývať spolu a pracovať, po škole, tak naše príjmy vzrástli, ale vzhľadom k tomu, že nie sme veľmi nároční, výdaje vzrástli len o sumu na vlastné bývanie a trochu na jedlo, pretože sme si povedali, že teraz si už občas môžeme dovoliť aj ten syr za 300Kč, keď je nejaká špeciálne príležitosť, alebo keď sa chceme odmeniť. Pri zariaďovaní garsonky sme si vyhliadli spotrebič, ktorý sme potrebovali a hľadali ho niekde v ponuke na internete. Verte-neverte, takto sme dokázali na jednom spotrebiči ušetriť aj 2000 Kč, čo je pekná sumička. A spotrebiče sme zásadne vyberali triedy A+, aby mali nízku spotrebu, ale zároveň boli efektívne. Keď sa nám narodila naša 7 mesačná dcéra, tak sme kočík kúpili cez internet od jednej mamičky, ktorá ho predávala. Bol ešte rok a pol v záruke a stál asi o 4000,- menej ako nový. Miminku to bolo aj tak jedno, v čom sa vozí a keďže bol ako nový a nepoškodený, nevidela som problém v tom nemať nový kočík, ale použitý. Podľa mňa šetrenie je o prístupe k životu. Nemusím mať všetko nové, pokiaľ aj použité splní rovnaký účel. Tiež nemusím chodiť oblečená v najnovších trendoch, stačí mi pohodlné, pekné a vkusné poblečenie z obyčajného textilu (nemyslím číňana), nemusí to byť značka Zara alebo Mango, alebo iné drahé značky (ktoré podľa mňa aj tak nie sú pre normálnych ľudí). To na čo nemáme, tak si nekupujeme, čo si dokážeme, tak si vyrobíme a usporené peniažky minieme na niečo príjemné, napríklad krásnu dovolenku strávenú v kruhu rodiny s našou zlatou malou dcérkou. To za to stojí, nie? Tie časy ubehnú strašne rýchlo a nikto nám ich nevráti, tak prečo ich stráviť platením úveru za niečo hmotné, čo raz vyjde z módy alebo sa pokazí a jednoducho vyhodí a pominie? Krásne spomienky zostanú navždy :-)

Co nemáme, to neutratíme, tedy peníze, které na kontě nejsou, nelze přeměnit v sebekrásnější kabelku, knihu nebo láhev výborného vína. Naše finta je banální, leč účinná: nenaučit se žít s více penězi, než je nutné. Tak, abychom nad sebou příliš vítězit nemuseli - energii uspořenou překonáváním sebe sama v ringu "úžasných nabídek a slev" raději věnujem sobě a dětem. A jak to tedy děláme? Veškeré platby, spoření, pojistky a splátka hypotéky jsou nastavené tak, aby odešly vzápětí poté, co na účet dorazí výplaty a aby účet patřičně vyčerpaly. Co zbyde, stačí na běžný provoz. A hypotéka je pro nás nástrojem spoření, které má tu úžasnou výhodu, že ušetříme hned dvakrát, teď hned peníze, které neutratíme, a do budoucna peníze, které nezaplatíme za nájem. Je to ošklivě racionální? No jo...však taky sním o novém křesle na snění...co takhle já na jaře v Paříži a bezedná kreditka k tomu?:-)

Trvalým příkazem mi odcházejí peníze z mého chudého běžného účtu na stavební spoření... To je asi jediný schůdný způsob pro mě, jak neutratit všechny peníze za spoustu drobností, kterými si dělám radost ;-)

Soutěžím sama se sebou - dám si úkol, že tento měsíc chci utratit pouze určitou částku, představuju si sumu, která mi na konci měsíce zbyde a představuji si, co s penězi udělám - co si koupím nebo jestli je přihodím na spořící účet, za který neplatím žádné poplatky a mám na něm vyšší úrok. Dokonce mám radost jen z představy, jak se peníze na účtu kupí :-) Možná to někomu připadá komické, ale trvalo mi řadu let než jsem se naučila plánovat a hospodařit, situace, že do výplatního termínu mi zbývalo 200 Kč nebyla výjimkou. Dnešní stav je pro mě velké vítězství !

mile damy, zrejme Vas sklamem, ale so schopnostou vychadzat s peniazmi sa clovek musi narodit. nastastie som po drahej pani matke zdedila uzitocnu schopnost strucne zvanu "z hovna motuze sukat" (ehm, súkať, len aby bolo jasno). zakladom je prikryvat sa takou perinou, na aku mam. to zahrna aj vsetky supervyhodne kreditne karty a uvery - nikdy nebudem taka bohata, aby som za kazdu korunu platila korunu a pol. uz roky sledujem vydavky v peknej excelovej tabulke rozdelenej do koloniek, v ktorych sa da lahko urcit, kde sa daju vydavky lahko a bezbolestne znizit. povodne kolonky boli - potraviny, domacnost, mimoriadne, bezne, krcmy, cigarety. financny plan v marianne mal mimoriadne neprakticky format, ale pomohol mi v lepsom cleneni vydavkov, tak som rozsirila tabulku o oblecenie, drogeriu, dopravu, dary a ine. so schovavanim penazi na sporiace ucty nemam problem, minam len to, co mam a na konci fiskalneho mesiaca si uzivam skvely pocit, kolko penazi som usetrila. usetrene minam na velke veci, ako dovolenka, prerobenie niecoho v byte, notebook. malokedy idem nadoraz, lebo som fyzicky chora, ked nemam rezervu min. 20k. rezervu 20k som musela mat aj v casoch, ked som brala 12-15k cisteho, viem, ako sa hospodari s malym budgetom. jedina moja finta bola najst si lepsie platenu pracu a nedvihat vydavky. vela si doprajem, nijako zvlast nesetrim, za desat rokov mi prijem vzrastol o 300%, ale vydavky na normalne prezitie o 150%.

po nasťahovaní do nového bytu so záhradkou sme mali vysoké výdavky, takže moj sen v podobe myčky, musel stále ustúpiť a musela som si zvoliť priority - záhrada, auto, zahradný domek,... po nejakom čase neustáleho dohovárania sa kto umyje haldy nádobí, a občasných výčitkách ... som po ťažkom týždni po návrate zo služobnej cesty našla stáť v kuchyni moju vytúženú myčku. Niekedy nie je doležité zvíťaziť ale účastniť sa a zachovať si rodinný pokoj :O))

Dřív jsem se smála, když moje babička chytala vodu z pračky po máchání, aby ji ještě vytřela podlahu a strouhala starý chleba, aby jím zahustila guláš. A dědeček nám stopoval dobu sprchování a neustále nám chodil zhasínat světla, aby se ušetřilo.Teď v době stále narůstajících cen energií a potravin jsem se naučila šetřit tímto způsobem i já. A výsledkem oproti období kdy mi to bylo úplně fuk, hlavně když teče a svítí, je nejenom pěkná sumička, ale také pocit, že něco dělám pro zdravější životní prostředí.

No, my jsme s manželem dostali jako svatební dar krásnou dřevěnou bedýnku jako na poklad. Takže proč si do ní poklad nepořídit, že. Od toho dne sbíráme kovové padesátikoruny a máte vidět ten pohled v trafice, když se zeptáme, jestli náhodou nemají kovovou.

.....a co když tu je?Neexistuje!Strávila jsem asi hodinu vymýšlením nějaké zaručené finty(bez mučení se přiznám,že kvůli tomuto super křeslu)a pak jsem si řekla,že stejně nic zaručeně originálního nevymyslim,takže raději přiznám barvu.Prostě nad sebou nevítězím,ale prohrávám-jemně řečeno.Teprve teď jsem si uvědomila,že jsem naprostý antišetřílek a už mi to asi zůstane,jestli někdo nepřijde na ten zaručený nápad.Takže abych si mohla nakupovat,snažím se více vydělávat.Doučuji,hlídám děti....Ale pozor-teď mi blesklo:najdu si milionáře!

vždycky si představím kopec peněz a řeknu si- na něm budeš sedět a potápět se když si je našetříš

vždycky si představím nádherný dům, vybavený nádherným nábytkem a řeknu si-našetři si a budeš mít!

Zdravím všechny, já osobně si nepotrpím na platební karty, mám ráda "cash". Když jdu nakoupit do hypermarketu, dopředu si připravím podrobný nákupní seznam a až vše nakoupím, "hupky dupky" rychle k pokladně. Musím se pochválit,chválit se přesce má, hodně jsem si tak vypěstovala silnou vůli. Dříve jsem utrácela za úplné zbytečnosti, nakupovala jsem "raději do zásoby" a potom jsem většinu vyhazovala. Nyní se opravdu snažím nakoupit jen to potřebné. Když jsu na procházku po buticích, také jsem se naučila napřed udělat pořádný "průzkum" a projistotu si s sebou neberu moc peněz(kreditku nevlastním, tak nemám pokušení). Když se mi něco opravdu moc líbí, nechám si zboží odložit třeba na druhý den. Opravdu to funguje, narozdíl od mých kolegyň již nenaříkám při pohledu na krásný, ale nepotřebný kus předraženého "hadříku". Chce to vše pěstovat vůli, protože dříve jsem utrácela a hřešila velmi často, proto jsem se sama rozhodla s mým stylem hospodaření něco provést. Funguje to, jsem spokojená a můžu jen vřele doporučit.

U mně to šetření funguje,že nenosím u sebe velkou hotovost, kreditní kartu jsem dala příteli, který neví kod.Ale i když něco tak zafunguje pevná vůle.protože každou korunku v mysli proměním na věc kt.potřebujeme do našeho rozestavěného domku.

Dobrý den, no dobré téma :)) poslední půl rok neřeším nic jiného a nikdy bych neřekla jak depresivní může být šetřit když nemáte povahu skrblíka. Přátelé řeknu vám je to fuška, opravdu se snažím, ale zatím se mi nepodařilo ušetřit ani korunu. Jak se to přihodilo, koupila jsem si pohodlnější autíčko, přítel bydlí dál než by bylo potřeba:) takže ...pracuji....tankuji....a říkám si jak ušetřit. Noo vzala jsem to pevně do svých rukou a založila spořící účet, stavební spoření, důchodové spoření a snažím se vystačit s tím co mi na účtu po odečtení všech položek zůstane :)) A protože nemám ráda když někdo lže, řeknu vám pravdu...odpověděla jsem vám do fóra, protože je to podmínka jak vyhrát to úžaaasnééé křeslo od KA Int. já totiž na těch jejich věcičkách úplně ulítávám, prostě jsem se do jejich stylu naprosto zamilovala a protože jsem svůj účet ošetřila spořením...jen nad stánky www.ka-international.com. slintám a říkám si jednouuu ...:)) Noo nic...krásnééé léto :))

Ušetřit je pro mě velmi těžké. Jsem sama a děti studenti. Umím vyjít s málem a tak trvalým příkazem posílám penízky tam, kde je nemohu tak snadno a bez ztráty vybrat. Třeba stavební spoření.

Iba sa to učím. Viem mínať do tla. A to vôbec nie som yaťažená na oblečenie či šminky. Neviem však odolať rôznym delikatesám a novinkám do kuchyne. Taktiež využívam všetok svoj voľný čas na objavovanie: čítam knihy ale ja časopisy, rada chodím na koncerty či do divadla, skúšam nové reštaurácie. Veľkou dierou je samozrejme náš domček so záhradkou. Kreditné karty sú neodolateľným lákadlom. Ako prvý krok som stanovila pevný dátum dokedy odložím až na jednu všetky bankové karty. Za druhé som určila, že aspoň jeden deň v týždni bude úplne nulový. Ak to nezvládnem, presunie sa tento deň do budúceho týždňa. Za tretie spísujem si duchovné ale aj materiálne ciele. A napokon už rokz si vediem čo najpodrobnejšie účtovníctvo. Asi to nebude tá ideálna cena k dobrovoľnej skromnosti, ale aspoň si uvedomujem svoju slabosť voči konzumu.

Když se mi něco líbí, jdu to tzv. " "rozdýchat", nechám si to projít hlavou den dva, zda to opravdu k životu potřebuji - 95 % věcí ne... Tohle "přemýšení funguje pro kasu výborně ;-) P.S. Jestli bude tento příspěvek s překlepy, omlouvám se, ale nebylo by od věci odstranit banner www.marianne" z textového pole zprávy, aby bylo vidět na text.

Najskôr som aj ja mala rôzne debetné karty, splácala som všetko možné a nedalo sa mi nič našetriť. Mám kamošku, ktorá sa zaoberá finančným poradenstvom a odvtedy som skoncovala s dlhmi, založila som si účet, kde si sporím, a ked to potrebujem, tak si ich vyberiem, potom som si začala aj s mužom sporiť na dôchodok, okrem toho som sa poistila úrazovo a ešte som vložila aj do nejakého fondu. Vždy cez mesiac hospodárim tak, aby mi to vyšlo a potom ked vydím, že mi niečo aj osstane, tak bude si kúpime niečo na oblečenie, alebo odložím na šetriaci účet.Som rada, že už som sa zbavila dlhov...

tak, že ze sebe udělám rozumnou a praktickou holku a nekoupím. Nebo udělám oči na přítele, on koupí a já neutratím... tak je to nejlepší, vlk-přítel se nažere já-koza zůstanu celá... až na pár protislužbiček ;-)

Momentálně šetříme bankovní výlohy.Zrušili jsme účty u bank požadující různé poplatky za své služby a máme účty u M-Bank. Vše zdarma. Uvažujeme i o převedení hypotéky k tomuto bankovnímu domu - při neměnnosti podmínek nám vyšla úspora Kč 60 000,--. Ušetřit se dá i na založení pojistek u jedné pojišťovny. Pro své klienty má snad každá další speciální bonusy. A ještě 1 typ. K veškeré technice doma máme zaveden tzv. vypínací kabel. Takže u nás žádná světélka STAND-BY nesvítí. I ta prý dokáží "vysát" pár tisíc ročně.

Jediný způsob, jak nad sebou zvítězit, je odhlásit internet. A to asi brzy budu muset udělat :)

Zavedla jsem si sešit "příjmů a výdajů", tedy hlavně výdajů a každou útratu pečlivě zapisuji do různých kolonek (jídlo, nájem, oblečení, náklady na byt apod.) a pečlivě kontroluji kolik jsem už utratila, protože v dnešní době bankovních karet je to jinak nekontrolovatelné........, a pokud jsem utratila už dost, tak buď nenakupuji anebo jen to nejdůležitější a vždy se něco uspoří :). Mám stanoven limit a ten tímto způsobem nepřekročím.